Dominik plakal celou noc.
A ne proto, že by byl hladový nebo opuštěný.

Plakal, protože ho bolelo celé tělo.
Protože mu červi doslova žrali maso.
Protože dýchal sotva na půl plíce díky kaliciviróze.

Našli jsme ho mezi senem a výkaly, kde se choulil vedle svých sourozenců.
Vystrašený, nedůvěřivý, bez naděje.

Na začátku nám nevěřil. Jak by mohl?
Lidé ho zklamali. Příliš brzy, příliš krutě.

Ale dnes už je to jiný kocourek.
Pomalu si zvyká na lidskou přítomnost.
Ještě není zdravý, ale bojuje.

Dominik

Až se Dominik uzdraví, bude potřebovat něco, co mu my dát nemůžeme.
Domov.
Místo, kde mu ukážete, že ne všichni lidé jsou zlí.
Že se dá znovu věřit.

Pokud máte prostor ve svém srdci i domově, zvažte šanci na nový začátek.
Dominik si to zaslouží.

V léčení

Kočičky, které ještě zatím nejsou v adopci